Dne 9.9., na Danielčin svátek, jsme vyrazili s Petrem do obory Hvězda. Já jsem věděla, kde je rybníček, Petr zase bravurně trefil zpátky. Procházku jsme spojili i s obědem v restauraci naproti Břevnovskému klášteru. Náladu nejlépe vyjadřuje Petrova smska den poté: „Rosničko Magdo, počasí na tento víkend jsi odhadla skvěle: včera dopoledne babí léto, dnes deštivo. Procházka oborou Hvězda senzační. Tvá milá společnost a příjemná konverzace. Moc děkuji a těším se na další setkání.“
S radostí i za mně posílám fotku vyjadřující pohodovou atmosféru našeho výletu do Hvězdy.
V pátek 11.8. jsme měli oba s Ampérem dovolenou. Tak jsme se domluvili na společném menším výletu a i přes nepřízeň počasí jsme odhodlaně vyrazili s deštníkem a pláštěnkou do hezkého dubového a smíšeného lesíka v oboře. Cestu jsme ze začátku vybírali podle toho, kde je méně louží, ale pak, když Ampér ohodnotil mé sandály jako nejvhodnější obuv do deště (co tam vteče, zase vyteče), šli jsme tam, kam nás cesta vedla.
Došli jsme až k letohrádku Hvězda, kde jsme zašli na kávu a dobili mobil. Také jsme po dovolení obsluhy vytáhli své svačiny a dali první brzký oběd.
Pak se dalo hustě do deště, a tak jsme šli rovnou cestou ke tramvaji. Tedy spíš rovnou oklikou, jestli se to tak dá říct. Každopádně na tramvaj jsme došli mokří, ale už cestou na Hradčanskou jsme oschli a pak jsme ještě navštívili blízkou kuřecí restauraci.
Bylo to skvělé, jak jsme zvítězili nad strachem z mokra a zjistili, že i za deště se dá povídat ?
Z fotek máme radost taky a mně na mysl na konci výletu, kdy se nebe protrhávalo, napadla tato píseň: Jen ať nás slunce hřeje,
Ať se dál nebe směje,
Ať si dál můžem spolu pěkně hrát.
Ať jsem já vedle mámy a vy též ať jste s námi,
Ať je mír, ať je všude klid a mír…
(na Youtube jsem jí nenašla, ale zpívali jsme ji na základce, třeba si někteří vzpomenou)
Chystáme v rámci našeho spolku Návraty k přírodě, ale konkrétní datum je prozatím neznámé. Pokud okolnosti budou příznivé, budeme moci brzy konkrétní datum určit, a o tom Vás budeme ihned informovat zde na webu ve sloupečku o tom, Co se chystá.
Kdy? Každé pondělí od 9 do 12hodin (t.j. 10. a 17. a 24.4.)
Kde? Kunratický les, Velký altán
CESTA tam vede buď z Roztyl nebo z Chodova po modré (viz mapka).
Můžete zkusit obě a vybrat si tu, která je pro vás lepší.
Časem se možná přidají další…
S SEBOU: 1l vody a něco malého k snědku
Tento nebo jiný list papíru
Tužku, pero nebo pastelku
PROGRAM na 10.4.:
Setkání na „M“ Roztyly v 8:40, cesta k altánu
1. Seznámení s druhými a s „Místem setkání“
2. Hry
3. Pozorování
4. Relaxace
Sraz: 19.3.2017 v 9:00 u pokladen na Hlavním nádraží
Odjezd vlaku do Petrova 9:22 (osobák na Čerčany)
…. V Petrově přejdeme mostík a projdeme kolem (nebo skrz) cukrárnu a dáme se na stezku podél řeky, po které dojdeme lesem až na světlinu v lese, kde rostou kandíky (hledání nechám na vás)….
Pokračovat můžeme podél řeky a nebo přes kopec lesem až k vesničce Třebsín, kde je prý výborná restaurace U Novotných.
Odjezd autobusu z Třebsína v 15:07. S přestupem ve Štěchovicích budeme v Praze na Smíchovském nádraží v 16:03.
– Výlet vhodný i pro děti
– Každý dospělý má zodpovědnost za sebe i za děti, které bere s sebou
– S sebou min. 1l vody
Zájemci, přihlaste se na tel. 605 235 796
Podrobný popis výletu
Výlet na Medník za kandíkem,
přes boj s vlastními silami k duchu tolerance a vzájemné pomoci
Tentokrát jsme vyrazili ve dvou skupinkách.
Vašek
David
Pája, Dan, Martin a já vlakem
Láďa a jeho syn Pavel s Irenkou přijeli autem.
Dohromady jsme byli docela úhledná skupinka (děkujeme za foto)
Vyrazili jsme posilněni tyčinkou z datlí (cukrárna otvírá až 1.dubna). Cestou jsme ještě potkali stánek s kafíčkem a pohledy kandíku. My jsme se ale těšili na ten opravdový.
Krásné pohledy na bublající vodu v kaňonu Sázavy střídaly nálezy porostů kvetoucích podléšek kolem cesty.
Schody, které měly vést ke „kandíkové světlině“ jsme v družném hovoru minuli a zastavili jsme se až u úvozu, vedoucí tím směrem.Vypadal vcelku bezpečně a pohodlně, a tak jsme plni odhodlání vyrazili vzhůru. Když se ale v půlce zjistilo, že je tam asi 10cm vrstva mokrého listí, které pěkně klouže, mnozí z nás se pořádně zapotili. Odpočinek byl na místě.
Pavel pohotově našel klacek, zapřel se nohama za skálu a v nejtěžším úseku podal klouzajícím bojovníkům pomocnou ruku. To jsem bohužel nefotila, měla jsem totiž taky dost práce se svým tělem. Ale ta pomocná ruka nám zůstává v srdíčku 🙂 Díky, Pavle.
Cesta úbočím svahu nás učila pozornosti k tomu, jak a kam klademe nohy. Taky voda, sladká tyčinka a pozornost kamarádů pomohly tělu ke znovuzískání rovnováhy.
Nález prvního kandíku byl velikou radostí pro Irenku a jejího přítele a slastnou úlevou pro nás ostatní, že jsme na místě. Vrchol dobyt 🙂
Kandíky rostly všude okolo a bylo kolem nich živo. Krásná něžně růžová rostlinka nám byla pohlazením po duši. Moc by mu to slušelo s podléškou, ale každý rostl jinde. To, co jsme tak těžko překonávali, byla právě výšková vzdálenost mezi jejich „domovy“. Ještě větší vzdálenost překonal ale kandík psí zub, když v době zalednění „přicestoval“ až z Alp …
Cesta do Petrova už byla pohodovou procházkou a my si začali uvědomovat, že máme hlad. Jakby ne, vždyť jsme se do jídla pustili až v půl druhé. Pochutnali jsme si a pak cestou na nádraží se zastavili u Sázavy a rokovali o možnosti jet na vodu ještě někam jinam než na Vltavu. Takhle zkusit na víkend Berounku? … uvidíme…
Na nádraží se do nás opřelo sluníčko. To bylo příjemné. Byli jsme jak kočky předoucí si každá to své… Ztišení… vzpomínka na rodiče …
A pak zase vláčkem proti proudu Vltavy do Prahy. Děkuji všem za účast, spolupráci i milou společnost.
PS (post scriptum):
Pár slov k výletu. Výlet byl fajn, zvládnul jsem i výstup do strmého srázu.
A rozkvetlý kandík jsme také našli. Počasí nám přálo. I přes ranní chladno se nakonec krásně vyčasilo. A oběd mi chutnal,měl jsem kuřecí řízek s brambory. Vašek
Výlet RADOTÍN-ČERNOŠICE podél Berounky a pak i zpět lesem přes Staňkovku
Vydařená sobota 18.3.2017 začala setkáním v Radotíně na nádraží a představením pro nás s Ondrou nového kamaráda Dana. Pája ho vzal s sebou, protože se oba chtěli projít venku.
Prvotní nadšení suchou nohou přes most trochu ochladil drobný déšť a vítr, ale náladu nám to nepokazilo. Jen jsme nasadili kapuce a dál se kochali krajem kolem řeky. Šli jsme po té straně, kde nevede cyklistická stezka (asfaltová), ale jen úzká pěšina místy doplněná chatkami se zahrádkou…
Stavby to byly různé. Nejvíc nás zaujala obytná loď – hausbót a tak jsme přemýšleli, jak by se nám jelo přes peřeje a začali se těšit zase na vodu s Ondřejovem… jeli jsme s Pájou loni na jedné lodi a tak jsme se nechali unést představou, že s touhle lodí by nás vlny na jezu nezalily (víc prozrazovat nebudu).
Cesta nás zavedla až na soukromý pozemek plný koňských ohrad, ale koně byli plaší.
My docela taky
Majitelé pozemku byli asi už na návštěvy zvyklí, s úsměvem pozdravili a pokračovali v hovoru. Na kraji Černošic jsme míjeli pěkný ohýnek, tak nám bylo trochu líto, že jsme buřty už snědli Tady jsme si je mohli opéct
Tak jsme alespoň prohodili pár slov s místními, kteří „uklízeli“ společně pozemek:
Na přírodu jsme nezapomněli, při pohledu na kachny divoké a labutě si Pája vzpomněl, že má krásnou fotku labutího páru s mladými a já zase začala přemýšlet o domečku pro kačenky, které máme ve Slivenci na rybníku… a kvetoucí strom – zjistím který
Centra Černošic jsme dosáhli kolem poledne a kupodivu na dohled nebyla žádná otevřená hospoda. Dan neodolal cukrárně a Ondra se také nechal zlákat. My s Pájou jsme jedli jen očima. Ondra pak dostal nápad ukázat nám kulturní Klub v Černošicích, kde se odehrávají koncerty (nejbližší bude kapela Zrní příští týden) a hned vedle Klubu jsme objevili hospodu Sokol, kde měli asi deset hotovek za cenu kolem stovky. To bylo přesně, po čem jsme v tu chvíli toužili. Porce byly velké a jídlo výborné, obsluha usměvavá, prostě paráda. Jen co jsme dojedli, nahrnula se do hospody kupa dětí (ve sportovním) s rodiči a těšili se už taky na jídlo. Přišli jsme akorát… Tomu říkám být ve správnou chvíli na správném místě
Pája nadhodil myšlenku, že by se ještě prošel po nějaké turistické stezce, a tak jsme využili už naší známou hřebenovku přes Staňkovku. Cesta měla ještě větší úspěch než ta podél vody, prý je les hezký a vonělo to tam čerstvě odkorněnými borovicemi, což se klukům líbilo. Taky jsme sledovali, jak kácejí smrky a dělají místo přirozené dubové obnově lesa. Po nevhodných výsadbách smrků teď lesy prožívají renesanci. Dan zmínil místo prameny Vltavy, které prý za jeho dětství bylo tajemné a krásné, zarostlé stromy, a když tam byl před pár lety, stromy byly pryč po kůrovcové kalamitě. Tak si říkám, že pár let počkám a pak se tam pojedu podívat. Třeba si tam uděláme výlet…. Těšte se
Dne 9.9., na Danielčin svátek, jsme vyrazili s Petrem do obory Hvězda. Já jsem věděla, kde je rybníček, Petr zase bravurně trefil zpátky. Procházku jsme spojili i s obědem v restauraci naproti Břevnovskému klášteru. Náladu nejlépe vyjadřuje Petrova smska den poté: „Rosničko Magdo, počasí na tento víkend jsi odhadla skvěle: včera dopoledne babí léto, dnes deštivo. Procházka oborou Hvězda senzační. Tvá milá společnost a příjemná konverzace. Moc děkuji a těším se na další setkání.“
Tady jsme si je mohli opéct 
